Křest

Rádi bychom vám představili několik základních informací o svátosti křtu. 

Proč křesťané křtí?

Křtí, protože je to nařízení samotného Ježíše Krista: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

(Mt 28,19-20) Ten, kdo uvěří v Ježíše Krista a v evangelium, právě křtem vstupuje mezi křesťany. Na tuto tradici odkazují četné zmínky v Novém Zákoně, obzvlášť ve Skutcích apoštolů, nehledě na to, že sám Ježíš Kristus se nechává pokřtít v řece Jordán a ti, kdo v jeho poselství uvěří, se stávají jeho učedníky, kteří kráčejí v jeho šlépějích počínaje křtem.

Co slovo "křest" znamená?

"Křest" doslova z řečtiny znamená "ponoření." V našich zeměpisných šířkách není něco neobvyklého křtít člověka úplným ponořením do vody. Důvodem je počasí. Avšak je to adekvátní možnost vedle křtu politím, který se u nás běžně vysluhuje. Některé menší protestantské církve trvají na tom, že platný je jenom křest celého člověka do vody, a proto jsou schopni křesťany pokřtěné politím překřtít. Katolická, pravoslavná a mnohé velké protestantské denominace (luteráni, kalvíni atd.) se však shodují v tom, že u křtu nehraje roli množství vody. Liturgická tradice zná i křtění politím.

Proč je platný křest jenom vodou?

Jsme zvyklí vidět v televizi křtění hudebního nosiče šampaňským, sledujeme křtění zvířat v ZOO atd. Avšak platný je pouze křest čistou vodou a týká se jenom člověka. Voda je symbolem života (kdo jí má, žije) a voda slouží k očišťování. A právě tyto dvě funkce hrají u křtu roli. Kdo je pokřtěn, získává nový život - rodí se pro život věčný díky Duchu Svatému. Kdo je pokřtěn, je očišťován od všech svých hříchů.

Co se u křtu odehrává?

Abychom to pochopili, musíme se podívat do evangelií, kde se odehrává příběh pokřtění samotného Krista Janem Křtitelem. Za Janem k řece Jordán přicházely zástupy lidí, aby se nechaly pokřtít. Každý člověk před křtem vyznával své hříchy a pak byl Janem ponořen do vody Jordánu. Tak ve vodě zanechal své hříchy. Jednoho dne se tam objevil Ježíš Kristus a chtěl být také pokřtěn - ponořen do vody. Jan Křtitel, jeho příbuzný, s tím měl velký problém: "Já bych měl být pokřtěn Tebou, a Ty jdeš ke mně?" (Matouš, 3. kapitola) Ale Ježíš trval na svém. Proč? Když se v řece Jordán nechávaly zástupy lidí ponořit do vody, v podstatě tu vodu ušpinili svými hříchy. Ježíš byl Nebeským Otcem na svět poslán proto, aby člověka osvobodil od hříchů, aby odstranil tu překážku, která člověku brání dostat se k Bohu a poznat Ho, proto trval na ponoření do špinavé vody. A co se stane, když do špinavé vody, do bahna hříchu, vstoupí čistý neposkvrněný člověk (čistý jako beránek)? Ušpiní se. Ježíš vstoupil do vody Jordánu, aby nás očistil. Vzal na sebe naše nepravosti. Rozhodl se za nás zaplatit pokutu, daň za naše hříchy, kterou je podle Bible smrt. Když se Ježíš ponořil do vody, vzal na sebe náš úděl, naše viny a naše břemeno. Toto jeho velké gesto ukazuje, že Bůh je ochoten přijít mezi hříšníky a nechat se ušpinit z lásky k nám: "...tak miloval svět, že dal svého jediného Syna." (Jan 3,16). Věříme v Boha, který hledá své ztracené ovečky, který neodmítne žádného hříšníka a hledá ho všude, i v bahně hříchů.

Když se Ježíš z vody vynořil, z nebe zazněl hlas Nebeského Otce: "To je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil" (Matouš 3,17) Bůh Otec se těšil z toho, že ho konečně někdo bere vážně, že ho poslouchá. Poslal Ježíše na svět, aby člověka vykoupil, a On to dělá! Na rozdíl od všech potomků Adama a Evy Ježíš Boha poslouchá a žije podle něho. Nad Ježíšem se objevuje Duch Svatý v podobě holubice, u Ježíšova křtu se tak zjevuje Trojjediný Bůh. Zjevuje svou velkou lásku k hříšnému člověku.

Když je křtěný kterýkoliv člověk, odehrává se něco podobného. Ve vodě hříchu zanecháváme svůj starý způsob života, život bez Boha (kdy jsme se hráli na bohy). Voda, jak říkají někteří svatí, se stává vodním hrobem. Pohřbili jsme starý život. Po vynoření začínáme žít nový život, život s Bohem. Apoštol Pavel proto napsal: "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus." (Gal 2,20) Je to věčný život - nejde o délku, ale o kvalitu, která plyne ze vztahu s Bohem. Kdo má Boha, má plnost života. V okamžiku křtu nad námi Bůh provolává: To je můj milovaný syn, to je má milovaná dcera. Přijímá nás za své milované děti, přestože jsme byli hříšníci. Potvrzuje, že nás miluje stejnou láskou, jako nevinného Ježíše. Je to velký dar lásky a záchrany, kterou Bůh dělá absolutně nezištně za nás.

Přináší křest nějakou zásadní změnu do života člověka?

Ano, nepochybně. Pokřtěný zanechal starý život. Začal žít nově, tentokrát s Bohem. Nežije už svůj život, ale Boží život, který mu byl dán. To znamená, že by od okamžiku křtu měl hledat Boží vůli, ne svou. Tuto vůli poznáváme ze života Ježíše Krista. Zároveň se pro něj v okamžiku křtu stává Bůh Otcem. Jenže Bůh je Otcem všech pokřtěných, to znamená, že křesťan je začleněn do duchovní rodiny a musí si všímat i dalších pokřtěných bratrů a sester, kteří se pro něho na rovině duchovní stávají sourozenci. Křesťanská víra je vztahová záležitost. Nejde jenom o to, aby člověk řekl, že věří v Boha. Jde o to, aby svou víru budoval ve vztazích. Každý pokřtěný získává privilegium, právo zúčastňovat se na slavení eucharistie a přijímat svátosti (způsoby setkávání s Hospodinem). Dostává Ducha Svatého, který ho vybízí k tomu, aby volal k Bohu jako k Otci a měl touhu se setkávat s bratřími a sestrami. Je proto zván na společné bohoslužby, kterých by se měl pravidelně účastnit.

Kde by měl křest proběhnout?

V současné době se rozmáhá trend křtu mimo mši svatou v kruhu nejbližší rodiny. Ideální je však křtít ve mši svaté při shromáždění věřících, aby věřící věděli, že do své duchovní rodiny přijímají nového člověka. Podobně jako na rovině pokrevního příbuzenství se sourozenci setkávají s rodiči, tak se setkávají i křesťané jako jedna rodina. Kdo nemá tuto touhu, nepochopil základní pravdu křesťanské víry - že Bůh je Otec a my jsme rodina. Sice je to rodina hříšníků, ale ti jsou přece i v pokrevním příbuzenství. Křest by měl správně proběhnout v té farnosti, ve které křtěnec žije. V mimořádných situacích, například v nebezpečí smrti, může křtít každý člověk, ne jenom kněz, a může křtít kdekoliv. Proč? Protože křest je ten největší poklad, a každý, kdo po něm touží, má právo ho dostat.

Kdo může být pokřtěn?

Asi vás překvapí, že standardní je křtít dospělého člověka. Křest je totiž odpovědí na víru v Boha, kterého zjevuje Ježíš. Nejdřív musí člověk uvěřit v evangelium Ježíše Krista a v existenci Trojjediného Boha, a následně může být pokřtěn. Křest znamená říct Bohu "ano." Malé dítě to nedokáže a o Bohu ještě nic neví. Děti můžeme křtít, protože v Bibli se píše, že apoštolové pokřtili i celé domy (určitě také s dětmi) a zároveň, protože rodiče mají právo dětem dát to nejlepší i po duchovní stránce, ne jen po materiální. Když jsou přesvědčeni, že křest je poklad, mají právo nechat dítě pokřtít stejně tak, jako je přihlásí do mateřské školky. Jedinou podmínkou je, aby rodiče měli víru. U obřadu se zavazují (před Bohem), že budou dítě vychovávat ve víře, a to je jejich povinnost. Mají dítěti říci o Bohu. Je to možná na první pohled těžký úkol, ale Ježíš říká: "Kdo vidí mne, vidí Boha." Rodiče mají dítěti povídat o Kristu, a tak mu zjevují tvář Boha.

Kdo může být kmotr a co je jeho úkolem?

Kmotr má být křesťanem, který zná svou víru a žije podle ní. Buduje s Bohem takový vztah jako se svými bližními. Přistupuje ke svátostem, chápe víru jako komunitní záležitost a mluví s Bohem v modlitbě. Ideální kmotr má mít kromě křtu také biřmování a měl by pravidelně přijímat eucharistii. Bůh by pro něho neměl být někým, o kom jen řekne, že existuje. Jeho úkolem je pomáhat rodičům dítě vychovávat ve víře. Žádný jiný úkol není důležitější. Pokud kmotr nemá biřmování, nebo nepřistupuje k eucharistii, měl by o udělení těchto svátostí požádat. Důležitá věc, na kterou se dnes nepamatuje: pokud kmotr žije v manželství, mělo by být uzavřeno před oltářem. Pokud tomu tak není, i to se dá po domluvě s knězem vyřešit. Týká se to i rodičů dítěte. Měli by žít v manželství uzavřeném v kostele. Důvod si vysvětlíme, až budeme psát o svátosti manželství. V každém případě mají být rodiče i kmotři dítěti vzorem také svým křesťanským životem. Církevní sňatek je pozvánkou Boha do společného života. O tom příště...

Jak probíhá křestní obřad?

Rádi bychom zde uvedli význam některých doplňujících obřadů týkajících se vysluhování svátosti křtu:

křestní svíce - Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8,12) Světlo svíce se zapaluje od paškálu (dlouhá svíce představující zmrtvýchvstalého Krista). Připomíná světlo Kristovo. Kdo má světlo, vidí co je dobré a co je zlé. Ví, co má v životě dělat. Světlo Kristovo svítí v srdci každého pokřtěného. Jak je těžké udržet plamínek, aby nezhasnul! Křesťan se musí snažit žít tak, aby světlo Kristovo v jeho životě nezhaslo. Nesmí na Krista zapomínat. Musí vztah s Hospodinem udržovat modlitbou a svátostmi.

křestní rouška/košilka - je bílá a připomíná, že ve křtu jsme si oblékli Krista. Nežijeme už svůj život, ale život Kristův. Máme se ptát: Jak máme žít, abychom se chovali jako Boží děti? Bílá barva připomíná nevinnost, kterou získáváme spoluprací s Boží milostí. Podle některých teologů by oděvem věřících na liturgii mělo být bílé roucho, které připomíná, že mají žít život Kristův.

olej katechumenů / křtěnců - kdysi nebylo tolik lékáren, kolik je dneska. Když byl někdo nemocný, na ránu mu byl nalit olej, který utišil bolest a uzdravoval. Všichni se rodíme se zraněním po dědičné vině. Olej křtěnců symbolizuje Boží péči, kterou nás chce uzdravit z důsledků hříchů.

olej KŘIŽMA - je posvěcen biskupem na Zelený Čtvrtek v katedrále. Kdysi byli kněží, proroci a králové do svého úřadu uvádění tak, že byli pomazáni na čele. Křtem nás Bůh přijímá (adoptuje) za své děti. Jsme dětmi Božími, které miluje stejnou láskou jako Ježíše Krista. Ježíš je pravým a dokonalým knězem, prorokem a králem. Všichni pokřtěni mají podíl na tomto trojím poslání Krista. Stávají se také kněžími, proroky a králi. Co to znamená? Být králem u Ježíše znamená sloužit. Křesťan slouží lidem kolem sebe. Být prorokem znamená vést druhé k Bohu, protože toto Ježíš dělá. Být knězem znamená dávat svůj život za druhé, a to i za hříšníky. To samé totiž dělal Ježíš - přinášel sám sebe jako oběť.

Závěr:

Představili jsme vám zde velmi stručně základy křesťanského křtu. V praxi se někdy smysl křtu vytrácí. V pastoraci se setkáváme s otázkou, jestli kmotr musí být pokřtěn. Mnozí považují křest jen za záležitost oslavy narození dítěte atd. Křest je však mnohem bohatší skutečnost. Bůh se nás zvláštním způsobem dotýká. Je to záležitost víry a vztahů s Bohem a s lidmi. Jde o přijetí nezaslouženého daru, který nám Bůh dává - naši záchranu zcela zdarma. Často rodičům připomínám, že jejich dítě ještě neudělalo vědomě žádný hřích (i když se narodilo s dědičnou vinou). Neudělalo ani nic dobrého, protože to ještě neumí. A už pro něho Bůh připravil příbytek v nebi, už bylo dítě obdarováno. A to zcela nezaslouženě a zdarma. Kdo z nás by zůstal lhostejný vůči zaměstnavateli, když nám v první den nástupu do zaměstnání dá výplatu? Takového zaměstnavatele tady na zemi nenajdeme. Bůh nám dává dřív, než pro něho něco uděláme. Protože je dobrý. Křest znamená říct Bohu, že jsme si všimli, jak velký dar nám ve svém Synu dal. Zůstaneme lhostejní?

(Autor katecheze: P. Tadeáš Róbert Spišák, OPraem.)